Rozhovor s Lukášem Klímou po prohraném utkání s Itálií. Čechům zbývá již jen jeden zápas v základní části, který rozhodne o postupu do playoff. Soupeřem bude Dánsko (Krause), hraje se ve čtvrtek od 19.00. Podrobnosti naleznete na curling.cz/oqe2021
V čem to dnes bylo jiné než včera?
Lukáš: V zásadě se to lišilo v tom, že jsme hráli mnohem hůř. Včera nám to v obou zápasech šlo, hráli jsme opravdu dobře, vytvářeli jsme si ty dobré situace, umisťovali jsme kameny kam jsme potřebovali. To znamená soupeři byli ti, co byli trochu pozadu, co museli hrát runbecky, double take outy, složitější kameny, a my jsme vlastně umisťovali kameny kam jsme potřebovali a dostávali jsme se do výhodnějších situací. Tady naopak jsme ty kameny nebyli schopní dostat do dobrých pozic. Takže jsme byli ve skóre i těch jednotlivých endech vždycky trochu pozadu a my jsme byli vlastně ti, co bořili, hráli složitější kameny. Pak už jsme museli hrát hodně agresivně, hráli jsme těžší a těžší kameny. S tím, že jsme nehráli tak dobře, tak nám ani nevycházely.
A Italové hráli moc pěkně, to se zase musí říct, že hráli skvěle. Oni tam měli řadu runbacků, které se jim dařily…
Lukáš: Ono to nebylo až tak o runbacích, ale rolly vždycky zahráli na místo kam potřebovali, zatímco my jsme dneska oproti včerejšku nebyli tak přesní. My když jsme hráli rolly, tak jsme trefovali kameny, ale nevycházelo to o kousky, jenže oni pak vždycky ten roll zahráli přesně za guard a najednou my už jsme hráli těžký výsun kolem guardu nebo runback. Právě jsme museli hrát i složitější kameny, protože ty jednodušší nám nevycházely.
Jaké jsou tady podmínky? Z hlediska ledu i toho, že tady kolem jezdí bruslaři, občas je tady hukot od rolby. Jak to vnímáš, ruší tě to?
Lukáš: V zásadě jenom první den, když jsme hráli na krajní dráze, tak jsem si uvědomoval, že tady jsou ti bruslaři. Pak jsme si na to zvykli. Jednu se tady teda pustilo nahlas rádio v celé hale, takže na všech drahách všichni okamžitě ukázali technický time out, protože to křičelo tak, že se nedalo ani stát, natož házet v tom nebo nějak komunikovat. Jinak ty podmínky…jestli někdo čte zprávy na webu WCF, jak se vyjadřují jednotliví hráči, tak z toho asi každému je jasné, že ty podmínky jsou těžké. Zejména první čtyři zápasy ty podmínky podle mě byly hrozné. Já to nerad říkám takhle do médií, ale bylo to prostě špatné. Led byl hodně rovný, nebylo to dobré ani rychlostně, bylo to nepravidelné, těžké, všichni se trápili. Takže jestli někdo sledoval zápas třeba z Holandskem, tak to vypadalo, že prakticky neumíme hrát curling. Nebylo to, že bychom se trápili jen my, trápili se opravdu úplně všichni. Potom, co se po těch prvních 4 zápasech nabrousily kameny, tak se to trochu zlepšilo, led se trochu roztočil, takže už se dají hrát kameny, které se třeba předtím nedaly hrát vůbec, ale pořád to není jednoduché. Pořád je celkem složité sledovat jaká stopa jede jak rychle, kde to jak točí. Tím, že vlastně je hodně rovný led, hodně nabroušené kameny, tak je to i hrozně citlivé na to, co člověk udělá s rukou – maličko přivřít ten kámen a točí to hodně. Je to opravdu hodně citlivé na tady ty drobnosti, takže podmínky nejsou vůbec jednoduché, je to docela těžké.
V jednom zápase jste měli přestávku, vypadla technika.
Lukáš: To bylo v zápase s Finskem, nikdo pořádně neví, co se stalo, oni to nechtěli moc přiznat. My si myslíme, že to asi musela být nějaká lidská chyba. Každopádně led začal být strašně kluzký, on už teda v rozehře byl kluzký. LSD jsme hráli přes 16 s hog to hog, takže pokud má někdo tu představu, tak led byl takový slizký, kluzký, nebyl na něm žádný feeling a jenom se to zhoršovalo. Takže my jsme si vlastně v tohle zápase říkali, že musíme hrát agresivně na začátku, protože po pauze už se na tom nebude dát hrát. Naštěstí jsme byli lepší než Finové, dostali jsme se do vedení 4:1, ale oni to právě už po třech endech museli utnout, protože se na tom už po třech endech nedalo hrát. Pak něco nahodili, vychladilo se to a po hodině a půl jsme se vrátili a ty podmínky byly horší, protože se myslím neřezalo a byl tam další pebble, ale hrát se na tom dalo.
Zbývá vám poslední zápas základní části zítra s Dánskem. Jak se na to těšíš, jak to vidíš?
Lukáš: Tak je to další zápas, který musíme vyhrát. Vždycky, když jsme se dostali do situace, kdy už to začalo vypadat jakž takž, tak jsme prohráli a dostali jsme se do pozice, kdy musíme vyhrát. Teoreticky se může stát, že při prohře a dobrých výsledcích okolo bychom byli čtvrtí, ale my chceme určitě do toho zápasu 2. vs 3., takže potřebujeme prostě vyhrát. Dánsko je tým, který tady podobně jako my hraje docela dobře, drží se celkem vysoko, v zásadě s námi hrajou zápas o to místo 2-3. Je to tým, který je dlouhodobě tak na naší úrovni. Na ME jsme s nimi hráli velmi vyrovnaný zápas, který jsme prohráli až v extraendu. Já doufám, že jim to oplatíme. Ono to tady tak trochu bylo, že týmy, se kterými jsme prohrávali na Evropě, tak tady jsme vyhrávali a obráceně. Až teda na Finy a Italy. Ale věřím, že jim to oplatíme a že je porazíme.
