Tým skipa Davida Šika vybojoval stříbro na mistrovství světa seniorů, což je teprve čtvrtá medaile ze všech kategorií mistrovství světa v historii českého curlingu. 

V Ženevě se vedle sebe odehrála tři mistrovství světa. Senioři uhráli stříbro, seniorky skončily deváté, mixed doubles třináctí.

Senioři s bilancí 4:2 postoupili do playoff. Ve čtvrtfinále Češi překonali Skotsko (Prentice) poměrem 7:5. V semifinále porazili Švédsko (Wranå) 8:6. Tím se dostali do finále, v němž se česká reprezentace utkala s Kanadou (White), která obhajovala zlato z předminulého šampionátu. Zápas byl vyrovnaný až do sedmého endu v němž Kanaďané ukradli bod a tím zvýšili své vedení, což už Češi nedokázali dorovnat. Zápas skončil za stavu 3:6. Stříbro je skvělý výsledek českého týmu v sestavě David Šik, Karel Hradec, David Havlena, Marek Brožek, Jiří Chobot. V MS seniorů byla česká seniorská reprezentace zatím nejlépe dvanáctá. Češi získali v historii světových šampionátů zatím jen jedno stříbro a dva bronzy. Jedná se o stříbro z MS juniorek 2012, bronz z MS mixed doubles 2013 a bronz z MS mixů 2017.

Na mistrovství světa seniorek reprezentoval tým Ivany Bartákové. Ten si připsal výhru nad Italkami, v ostatních utkáních však nezvítězil. S bilancí 1:5 skončily Češky na devátém místě.

Další informace naleznete na curling.cz/wscc2022

Na svém prvním mistrovství světa reprezentovali Julie Zelingrová a Vít Chabičovský, kteří jsou aktuálními mistry ČR. Tento tým začal úspěšně, ke konci základní části však tolik nevyhrával a nakonec skončil s bilancí 3:6 uprostřed skupiny a na celkové 13. příčce. Mladí curleři sice nepostoupili do playoff, ale zároveň svým umístěním zajistili udržení České republiky v elitní skupině mistrovství světa.

Další informace naleznete na curling.cz/wmdcc2022

Rozhovor s Davidem Šikem o historickém stříbru z MS seniorů

Jaké jste měli ambice před odjezdem na MS? Pomýšleli jste na medaili?
Byl to náš první start na MS seniorů a moc jsme netušili, do čeho jdeme. Bylo nám jasné, že Kanada, Švédsko a Německo budou silné týmy a že musíme počítat i se Švýcary a Skoty. Hlavně jsme se ale soustředili na sebe a týmovou komunikaci, jelikož náš tým se zformoval teprve před pár měsíci. V naší skupině jsme za hlavní konkurenty na postup považovali Švédsko a Švýcarsko. Za cíl jsme měli postoupit do čtvrtfinále nejhůře ze třetího místa ve skupině na tzv. DSC což se zatím žádnému českému týmu nepovedlo. Ti odvážnější z nás asi na medaili pomýšleli 🙂

Co nakonec rozhodlo o vašem úspěchu, v čem jste byli lepší než ostatní týmy?
Ze zápasů si většinou moc nepamatuji, tak se mi to těžce hodnotí. Myslím, že se nám během šampionátu podařilo postupně zpřesnit hru, zlepšit komunikaci v týmu a najít způsob, jak dát soupeřům méně prostoru pro ofenzivní styl hry. Snad se dá říct, že jsme si předvedenými výkony postupně získali respekt soupeřů. Lépe a dříve jsme se přizpůsobili extrémně točivému ledu, ale nebyli jsme jediní 🙂 O úspěchu nakonec rozhodne výsledek jednoho endu nebo jeden dobře či špatně zametený důležitý kámen.

Se Švédy jste v základní části prohráli, o postup do finále jste je naopak porazili. Co se oproti prvnímu zápasu změnilo?
V základní části jsme na Švédy nestačili… oni byli hodně přesní a my jsme při vlastní výhodě získali jen jednu dvojku. Myslím, že nás hodně zaskočili svou kvalitou. Semifinále bylo jiné – věděli jsme, s kým hrajeme a především se nám hned v druhém endu podařilo skórovat čtyřmi body. Zahráli jsme všechny kameny na 100 % a soupeř chyboval. Náskok jsme ale ztratili, když se soupeři podařilo srovnat na 4:4. Rozhodující však bylo, že jsme zachovali klid a získali jsme 3 body hned v šestém endu.

Jak probíhal finálový zápas proti Kanadě a v čem byli soupeři lepší?
Abyste si zahráli s Kanadou, buď s nimi musíte být ve skupině, nebo v turnaji postoupit hodně daleko. Věděli jsme, že jsou hodně silní. Tým z Alberty ve stejném složení obhajoval titul mistrů světa z roku 2018 a prošel náročnou kvalifikací v Kanadě.

O titul seniorského mistra Kanady bojovalo přes 200 týmů obdobně jako v kanadských Briers. V týmu Wade Whita hraje dvojku trojnásobný mistr světa Dan Holowaychuk a spoluhráč pětinásobného mistra světa Randy Ferbeyho, který se do Ženevy na finále přijel podívat osobně. Do utkání jsme ale přes to všechno šli s odhodláním je porazit. V úvodu utkání byl soupeř překvapivě nejistý. Ve většině předchozích utkání, včetně čtvrtfinále a semifinále, nejpozději v druhém endu White skóroval velkým číslem a rozhodl utkání. S námi to bylo jiné. První end s nulou, v druhém endu jedna pro Kanadu po té, co se jim nepodařilo vyrazit kámen na nulu. Ve třetím endu jsme měli celkem jednoduchou situaci na dva, ale posledním kamenem jsem zavadili o guard (led na finále točil 6,5 stopy, o půl stopy víc). V dalších dvou endech oba týmy zahrály po dvojkách. Trochu úzko nám bylo v šestém endu, kdy jsme si nešťastně zapálili kámen a před mými dvěma posledními kameny byla na kruzích čtyřka soupeře. Podařilo se nám však umístit na kruzích dobrý kámen a posledním kamenem vyčistit střed… skip White měl „pouze“ dohoz na dva. V sedmém endu jsme se snažili uhrát dvojku. Na poslední kámen nám zbyly varianty buď zahrát jednoduchý hit na jedna, nebo run-back-double na dva. Run-back-double to byl, ale o pár centimetrů jednička pro soupeře. V závěrečném endu se nám již nepodařilo uhrát tři body.

Jak celkově turnaj hodnotíš a jaké dojmy si z MS odvážíš?
Velice si cením, jak jsme byli přijati ve společnosti zkušených mistrů curlingu. Jsem překvapený, kolik se nám dostalo chvály od soupeřů a diváků a kolik lidí nám fandilo na dálku. Chtěl bych poděkovat spoluhráčům za famózní výkony, dobrou náladu v týmu a nové pozápasové rituály 🙂 V roce 1998 jsme se probojovali do čtvrtfinále ME ve Flimsu a v podobné sestavě po čtyřiadvaceti letech nyní zde do finále. Nasadili jsme laťku hodně vysoko, tak snad se nám ji podaří postrčit ještě o stupínek výš.